Seymour Hersh: Nord Stream a loď duchů

,

Falešné detaily v krycím příběhu CIA

Seymour Hersh, Substack.com

Patnáctimetrová jachta Andromeda, o níž se tvrdí, že může být spojena s výbuchy plynovodů Nord Stream 1 a Nord Stream 2 v Baltském moři. Foto: Oliver Denzer/Reuters

Americká Ústřední zpravodajská služba (CIA) neustále provádí tajné operace po celém světě a všechny musí mít krycí příběh pro případ, že by se věci zvrtly, což se často stává. Stejně tak je ale důležité mít i vysvětlení, když se věci daří, jako tomu bylo loni na podzim v Baltském moři. Během několika týdnů po mé zprávě o tom, že Joe Biden nařídil zničení plynovodu Nord Stream, vytvořila CIA krycí příběh a našla ochotné zájemce v New York Times a dvou velkých německých denících.

Vytvořením příběhu o hlubinných potápěčích a neexistující posádce agentura postupovala podle protokolu a příběh mohl být od počátku součástí tajného plánování zničení plynovodů. Podstatným prvkem byla bájná jachta ironicky pojmenovaná Andromeda – podle krásné dcery bájného krále, která byla nahá připoutána ke skále. Tento krycí příběh byl sdílen a podporován BND, německou federální zpravodajskou službou.

O mé původní reportáži se psalo po celém světě, ale hlavní noviny a televizní stanice ve Spojených státech ji ignorovaly. Když příběh získal ohlas v Evropě i jinde v zahraničí, deník New York Times 7. března zveřejnil zprávu, v níž citoval americké úředníky, kteří tvrdili, že americká rozvědka shromáždila informace naznačující, že proukrajinská skupina sabotovala plynovody. V článku se uvádí, že úředníci, kteří „přezkoumali“ nové zpravodajské informace, je označili za „krok k určení odpovědnosti“ za sabotáž plynovodu. Příspěvek v Timesech vzbudil celosvětovou pozornost, ale od té doby se již noviny nezmínily o tom, kdo co udělal. V rozhovoru pro podcast deníku Times jeden ze tří autorů článku nechtěně vysvětlil, proč byl příběh mrtvý hned po vydání. Pisatel byl dotázán na zapojení údajné proukrajinské skupiny: „Proč si myslíte, že se to stalo?“ Odpověděl: „Měl bych jasně říci, že toho víme opravdu velmi málo. Je to tak?“

Washington Post 3. dubna uvedl, že někteří evropští vyšetřovatelé nyní pochybují o tom, že by Andromeda mohla sabotovat plynovody bez pomoci druhého plavidla. Někteří v Evropě se ptali, zda role Andromedy nebyla „něčím, co odvádí pozornost, nebo jen částí obrazu“. Článek nenaznačoval, že by se na zničení ropovodu podílela Bidenova administrativa, ale citoval nejmenovaného evropského diplomata, který řekl, že všichni vidí, že tam leží tělo, ale všichni předstírají, že je vše v pořádku. „Je lepší to nevědět,“ řekl diplomat. Žádného amerického představitele deník Post necitoval, a to ani anonymně. Bidenova administrativa se stala zónou mlčení o Nord Streamu.

Krédem pro různé představitele CIA, kteří dodávají falešné příběhy médiím u nás i v zahraničí, je úspěšná snaha udržet pozornost světa na všech možných podezřelých mimo toho, který se ukázal jako nejlogičtější – prezidenta Spojených států.

Deník The Times rovněž uvedl, že jeden z evropských zákonodárců, který byl informován zpravodajskými službami své země, uvedl, že tyto služby shromažďovaly informace o zhruba pětačtyřiceti lodích, jejichž transpondéry nefungovaly, když proplouvaly oblastí, kde byl plynovod vyhozen do povětří. Jedna z takzvaných „lodí duchů“ mohla nastražit miny a později stisknout spoušť.

Poté, co se článek v Timesech objevil na internetu, přispěchal největší německý deník Die Zeit s reportáží o vyšetřování výbuchu Nord Streamu, který ve spolupráci s veřejnoprávní televizí zkoumal několik měsíců. Týdeník přišel s něčím novým: identifikoval jachtu, která byla podle něj „pronajata od společnosti v Polsku a zřejmě patřila dvěma Ukrajincům“. Skupina, která si jachtu pronajala a provedla zničení plynovodu, prý zahrnovala kapitána, dva potápěče, dva potápěčské asistenty a lékaře. Skupina, kterou Die Zeit vylíčil jako „atentátníky“, jejichž jména nebyla zveřejněna ani známa, použila falešné pasy a na místo činu dopravila potřebné výbušniny. Jachta prý plula poblíž dánského ostrova Bornholm, který se nachází nedaleko místa sabotáže plynovodu.

Noviny uvedly, že jachta byla vrácena společnosti, která ji pronajímala – za pronájem takových jachet se platí dva tisíce dolarů týdně a více – v „neuklizeném stavu“, což německým vyšetřovatelům umožnilo najít stopy výbušniny na stole v kajutě. Později se objevily zprávy, že vyšetřovatelé na jachtě našli také dva falešné ukrajinské pasy. Následný článek v německém týdeníku Der Spiegel uvedl, že dotyčná jachta se jmenovala Andromeda.

Následně jsem zveřejnil článek, který naznačoval, že informace, které německá federální policie poskytla týdeníku Die Zeit i časopisu Der Spiegel, pocházely od amerických zpravodajských služeb. Autor zprávy Die Zeit, Holger Stark, zkušený novinář, kterého znám od doby, kdy zhruba před deseti lety pracoval ve Washingtonu, mě kontaktoval, aby si na toto tvrzení stěžoval. Stark mi řekl, že má vynikající zdroje v německé spolkové policii a že to, co se dozvěděl, se dozvěděl z těchto vazeb, a nikoli od nějaké zpravodajské agentury, ať už německé nebo americké. Uvěřil jsem mu a příběh okamžitě opravil.

Uznávám, že pro každého novináře je těžké psát o kolegovi, zvláště pak o dobrém novináři. Ale v tomto případě se jedná o akceptaci informací, které měly být ověřeny. Například jsem se Starka nezeptal, jaktože se nediví, že americké noviny vzdálené téměř čtyři tisíce kilometrů zveřejnily shodné tvrzení o skupině nejmenovaných Ukrajinců, kteří nebyli spojeni s vedením v Kyjevě a které podle německých úředníků pronásledovali. Diskutovali jsme však o skutečnosti, na kterou upozornil: že úředníci v Německu, Švédsku a Dánsku se krátce po výbuchu potrubí rozhodli vyslat na místo týmy, které by vyzvedly jedinou minu, která nevybuchla. Řekl, že přišli pozdě; během jednoho nebo dvou dnů na místo připlula americká loď a minu a další materiál vyzvedla. Zeptal jsem se ho, čím si vysvětluje, že se Američané na místo dostali tak rychle, a on mi mávnutím ruky odpověděl: „Víte, jací Američané jsou. Vždycky chtějí být první.“ Bylo tu však ještě jedno zcela zřejmé vysvětlení.

Trik dobré propagandistické operace spočívá v tom, že cíli – v tomto případě západním médiím – poskytnete to, co chtějí slyšet. Jeden expert na zpravodajské služby mi to řekl stručněji: „Když děláte operaci, jako jsou plynovody, musíte naplánovat protioperaci – vějičku, která má závan reality. A musí být co nejpodrobnější, aby tomu uvěřili.“

„Lidé dnes zapomněli, že existuje něco jako parodie,“ řekl expert. „Gilbertova a Sullivanova HMS Pinafore není historií královského námořnictva v 19. století. Je to parodie. Cílem CIA v případě plynovodu bylo vytvořit parodii, která by byla tak dobrá, aby jí tisk uvěřil. Ale kde začít? Nemůže obsahovat potrubí zničené bombou z letadla nebo námořníky na gumovém člunu.

„Ale proč ne na jachtě? Každý seriózní student této události by sice věděl, že jachtu nelze ukotvit ve vodách, které jsou 260 stop hluboké“ – což je hloubka, v níž byla zničena čtyři potrubí – „nicméně ten příběh nebyl zaměřen na něj, nýbrž na tisk, který nepozná parodii, je-li mu předložena“.

Zpravodajský expert vyjmenoval všechny náležitosti, které jsou nutné k tomu, aby si jednotlivec nebo skupina mohli pronajmout drahou jachtu. „Nemůžete jen tak přijít z ulice s falešným pasem a pronajmout si loď. Buď musíte přijmout kapitána, kterého vám dodal leasingový agent nebo majitel jachty, nebo musíte mít kapitána, který přichází s osvědčením o způsobilosti, jak nařizuje námořní právo. To ví každý, kdo si někdy pronajal jachtu.“ Podobný doklad o odborných znalostech a způsobilosti pro hlubinné potápění zahrnující použití Nitoxu, specializované směsi kyslíku a dusíku, by vyžadovali i potápěči a lékař.

Znalec měl k údajné jachtě další otázky. „Jak může 49 stop dlouhá jachta najít potrubí v Baltském moři? Potrubí není tak velké a není na mapách, které jsou součástí nájemní smlouvy. Možná se uvažovalo o tom, že se do vody spustí dva potápěči“ – což z malé jachty není zrovna snadné – „a budou hledat. Jak dlouho mohou potápěči zůstat dole ve skafandrech? Možná patnáct minut. Což znamená, že prohledání jedné čtvereční míle by potápěči trvalo čtyři roky.

„Žádnou z těchto otázek si média nekladou. Takže na jachtě máte šest lidí – dva potápěče, dva pomocníky, lékaře a kapitána, který si loď pronajímá. Chybí jedna věc – kde je lodní posádka? Co kuchař? A co lodní deník, který musí leasingová společnost vést z právních důvodů?

„Nic z toho se nestalo,“ řekl mi expert. „Nehledejte spojitost s realitou. Je to parodie.“

Příběhy v New York Times a v evropském tisku nepřinesly žádný náznak toho, že by se některý z novinářů nalodil a fyzicky prozkoumal dotyčnou jachtu. Nevysvětlují ani to, proč by cestující jachty nechávali po pronájmu na palubě falešné či jiné pasy. Byly zveřejněny fotografie plachetnice Andromeda v suchém doku.

Nic z toho nemůže zachránit špatný krycí příběh, řekl mi expert zpravodajských služeb. „Snaha proměnit fikci v pravdu bude trvat věčně. Teď se po vyšetřování objevila fotografie jachty, kterou nelze dohledat – bez poznávací značky, která by tam podle zákona měla být. Andromeda nahradila v tisku Piltdownského člověka.“

Odborníka napadla ještě jedna myšlenka: „Ve světě profesionálních analytiků a operátorů z vašeho příběhu všichni všeobecně a správně usoudí, že ďábelská CIA si vymyslela krycí operaci, která je na první pohled tak směšná a dětinská, že jejím skutečným účelem bylo posílit pravdu.“


Mohlo by vás zajímat: