Několik slov

, , Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Několik slov

Autor: Cecílie Jílková

Zatím se nic neděje. Zatím chodíme do práce, z práce, na nákup a na pivo. Všechno je dražší, ale základní pilíře každodenní reality nebyly, alespoň u většiny obyvatelstva, narušeny. Zatím (u nás) pořádně nikoho kromě policejních provokatérů nezavřeli a dav nikoho kromě vycpaných figurek nevykastroval. Dnes už naštěstí stačí jen naznačovat. Internet přinesl možnost válčit digitálně. Jenže znáte ten vtip, na jehož konci řekne elektřina: „Tak se uklidníme…“

„Ještě se těm lidem hovno děje,“ tvítnul si do své cílovky Jan Hřebejk při pohledu na zhusta zaplněnou horní polovinu Václavského náměstí. Na té spodní se, stejně jako na Klárově a Malostranském, cosi staví. Asi, abychom se tam nevešli. I tak ale už i Hřebejk poznal, že „to je průser“. A co teprve Goliášové ze sněmovny. Při pohledu na konstrukci zábradlí sněmovní terasy člověka napadá, že se pan architekt pokusil alespoň trochu znesnadnit přehození tohoto zábradlí osobou.

Zatím stačí jen naznačovat

Na obou stranách jsou strategicky schopní lidé. Na té špatné jsou to naštěstí jen ti v nejvyšších patrech pyramidy moci, takže se to nikoho z naší momentální vlády netýká, na té dobré se stratégové rekrutují z řad těch, co jim instinkt nebo zkušenosti znemožnily podlehnout propagandě a morálka zabránila mlčet.

Kromě této podmnožiny roste však i množina tzv. vidláků. Ruce mají zatím holé, ale nohama stojí pevně rozkročeni na zemi a pro vidle nemusí sahat daleko, protože jsou zvyklí kydat hnůj každý den. Selský úsudek jim doba naostřila do podoby břitvy. A všichni jsou ve spojení se sousedy – několika reálnými a spoustou internetových. Jenže znáte ten vtip, na jehož konci řekne elektřina: „Tak se uklidníme…“

Proroci a mesiáši

Blázni a šašci, kteří věci už před lety viděli přicházet, jenže tehdy jim to nikdo nevěřil, přestávají mít chuť se smát a upadají do mrazivého mlčení. Zatím mají holé ruce, protože moudří tvorové bývají z přesvědčení pacifisty. Ale není nic hororovějšího než klaun, který se přestal smát.

Falešní mesiáši se množí geometrickou řadou a vykřikují na každém nároží. Lidé omámení strachem se upínají k víře ve zlaté i zelené mužíky a čekají, že to za ně jejich bohové vyřeší. Pro ty, kteří mýtům, kultům a sektám nepodlehli, jsou připravena pravdivá proroctví, ukradená bláznům a šaškům. S těmi se dá vést „lůza“ kontrolovaně a pod taktovkou mocenské pyramidy.

Divadlo doby

Zmatení pojmů došlo do svého maxima, kdy význam slov se převrátil naruby. Ke krizi víry ve vědu a zavedené pojmy se přidala krize identity. Kam vlastně hledím, pokud stojím na místě, ale jeviště absurdního divadla se se mnou neustále otáčí? Jdu na sever a jdu na jih. Jdu na západ a skončím na Sibiři. Kde je pravo a levo? Tleskám humanitární pomoci, nebo tleskám válce?

Z povahy otáčivého jeviště vychází i nevyhnutelné opakování scén stále dokola. Kolečka tohoto ďábelského stroje se díky odstředivé síle postupné digitalizace všeho roztáčejí stále rychleji, jenže znáte ten vtip, na jehož konci řekne elektřina: „Tak se uklidníme…“

Hlavně nemít strach

Když už je bláznovství neúnosné, mozek se restartuje a naskočí základní program: Válka je vůl; lež má krátké nohy; kdo lže, ten i krade a hlavně se z toho neposrat. Návrat k základnímu nastavení, kdy pravda je nakonec to jediné, co zbylo, když všechno ostatní už bylo prošustrováno, s sebou ponese nevyhnutelné změny, jejichž dramatičnost bude záviset na tom, co si o tom v té době bude myslet elektřina.

Dokud chodíme do práce, z práce, na nákup a na pivo; dokud tyto základní pilíře civilizace ještě stojí, dokud nám díky internetu stačí jen naznačovat, může válka započatá a vedená digitálně také digitálně skončit. Jenže znáte ten vtip, na jehož konci řekne elektřina: „Tak se uklidníme…“

Velké resetování může skončit pouhým odinstalováním vadného systému a náhradou za systém jednoduchý a spolehlivý, protože s otevřeným zdrojovým kódem, a tím pádem bez trojských koní. Autorem, uživatelem i kontrolorem zdrojového kódu musí být celá společnost, a to na úkor uživatelského pohodlí a ke vzteku Big Techu, Big Medií i Big Pharmy.

Bohové jsme my

Dokud nepřevezmeme zodpovědnost za naše vlastní životy a nezačneme dělat věci poctivě, nic se nezmění. Dokud nám bude televize říkat, co je pro nás nejlepší jíst, dělat a myslet si, dokud o naše zdraví budou pečovat fabriky na jídlo a léky, dokud nám morální hodnoty bude diktovat Hollywood a Blesk, dokud naše hříchy budeme vykupovat odpustky a dokud nepochopíme, že bohové i soudci jsme my; dokud každý ztracený syn nepozná, že otec Bůh i matka Láska je on sám, nic se nezmění.

Tak hlavně nemít strach vidět a říkat, že císař je nahý. Když pravda je nakonec to jediné, co zbylo, když všechno ostatní už bylo prošustrováno, protože pravda je základní nastavení, tehdy je pravda nejlepší strategie a v tom případě, (promiň, tati) pravda opravdu vítězí.

Autorka je spisovatelka a poradkyně pro výživu.